Rozhovor s Andreou Sax Kolmanovou

 S Andreou Kolmanovou se znám od únorového Kineticu. Tenkrát jsem vyslýchal DJe Groove Dana, takže mi na diktafonu nezbylo místo pro Andrein výslech. Ale tentokrát jsem měl v plánu jen jí a povedlo se. Andrea je fajn ženská, patří k těm sdílnějším. Je v pohodě a moc hezky se s ní povídá. To nejzajímavější vám přináším v přepisu z diktafonu o několik řádek níž.

„Ahoj Andrej, zeptám se na tu nejoklepanější otázku. Co je u tebe od února novýho?“
„Kromě toho, že už nejezdím po diskotékách jako záskok, ale sama za sebe, ani nic moc novýho, co by stálo za řeč, není.“

„To tě tak hraní spolu s DJi tak uchvátilo, že ses vydala na sólovou dráhu?“
 „To taky samozřejmě. Ale hlavně, když s někým hraju, tak musím cítit tu komunikaci mezi Djem a saxofonem. A to třeba s Denym mám. S ním se mi hrálo moc dobře.
 Jinak nehraju jen po diskotékách, ale spíš po různých party. Kinetic je taky taková party. Ale třeba zrovna minulý týden jsem hrála na Etno party a taky to bylo fajn.“

 „A jinak hráváš kde?“
 „Hraju s cikánskou kapelou „Conection“. 22.7. 2005 v Rock kafe v Praze. Tím všechny srdečně zvu. A pak ještě hraju s německou kapelou „6 in the city“. A pak různě sama s halfplaybackama a s různýma muzikantama. (Třeba jsem točila saxofon na desku Richardovi Scheuflerovi) A občas jezdím hrát i na lodě.“

 „Jak jsi se vlastně k hraní na saxofon dostala?“
 „To je dost zamotaný a komplikovaný, ale pokusím se to vysvětlit. V 5. ročníku na Konzervatoři, kde jsem studovala zpěv u Edy Klezly (ano u toho ze Superstar) jsem si přibrala jako 2. hlavní obor saxofon, abych se i nadále mohla věnovat zpěvu. Tudíž pak jsem byla v 6. na zpěvu a v 1. na saxofonu. A mohla jsem studovat nanovo. Předtím jsem měla vystudovanou LSU na příčnou flétnu, a ta se sice na konzervatoři učí, ale jenom klasika tak proto ten sax. No a nakonec to dopadlo tak, že víc hraju než zpívám.“

„Je to dost zajímavý, jak to ten osud někdy zařídí. Ve zpěvu jsi zmínila Eduarda Klezlu. A kdo ti pomáhal (učil tě) s hraním na saxofon?“
 „To se takhle říct nedá. Ale jinak jsem byla na pár jazzovych dílnách a tam mi asi nejvíc pomohl polský saxofonista Piotr Baron.“

 „No a jako zpěvačka a studentka pana profesora Klezly, nemohu se nezeptat. Sleduješ Superstar?“
 „Jo, a strašně to prožívám…“

 „No tak radši dál. Jedný švýcarský DJky jsem se ptal, co stojí její sluchátka. Tak na férovku. Na kolik tě vyšel tenhle saxofon?“
 „Já ho koupila za sto tisíc. Ale prodává se až za sto dvacet tisíc. Jak kde.“

„Páni. Tak drahej nástroj jsem v ruce v životě nedržel. Půjčíš mi ho? Já ti na oplátku půjčím svýho Nikona.“ :-)
„Jasně.“

„Mhm, pěkný. Díky. Tak si ho zase vem, než tomu něco udělám. Je to neuvěřitelný, jakou podobu může nabrat částka, za kterou jsem si koupil auto.“ :-)
„Ale samozřejmě se dají koupit i levnější saxofony. Už za sumu okolo dvaceti tisíc, koupíš hodně kvalitní saxofon.“

 „Hádám, že nemáš jen jeden?“ :-)
 „Správně mám dva.“ :-)

„Docela by mě zajímalo co posloucháš? Ale asi toho moc znát nebudu.“ :-)
„Nejvíc funky a různý ty jeho odnože, tak teď koukej - Candy Dulfer, Maceo Parker, Tower of Power, Prince, James Brown, ale plno jiných - Michael Brecker, David Sanborn, Courtney Pine, Kenny Garet, Bill Evans…“

 „Mhm, hezký, ale měl jsem pravdu, znám z toho asi jen tři jména. A něco ze současný hudby? Jsi z Prahy. Příští týden tam hraje Moby. Líbí se ti jeho písničky?“
 „Moby? Kdo to je?“

 „Ty neznáš Mobyho?“
 „Ne. Asi ne.“

 „Určitě jo. V rádiu ho hrajou pořád. Na scéně už je přes deset let. Takovej menší, plešatej…“
 „Fakt nevim.“

 „Dobře tak něco jinýho. Posloucháš rock? V jakýkoliv podobě?“
 „Ale jo.“

 „Tak co třeba Evanescence? Znáš?“
 „Neznám.“ :-)

 „Tak nic nebudu tě trápit. Jdeme dál.“

 „Dál rovnou na poslední otázečku, která taky nepatří mezi nejoriginálnější. Jak se ti tu dnes líbilo?“
 „Moc. Je to tu perfektní. Jak už jsem říkala. Mezi mnou a Denym je ta vzájemná komunikace. S Danem se mi hrálo taky super a lidi se tu baví a líbím se jim. Takže není důvod, aby se mi tu nelíbilo.“

„Tak já myslím, že jsme si hezky popovídali a já pak vyberu co zveřejním. Díky moc. (Teď vypnu diktafon a budem pokračovat)“ :-)
 „Já taky děkuju, zdravím čtenáře Scanners.cz a teď si zajdem na bar pro něco k pití.”

Pro Scanners.cz si povídal SAix.